“Válku nejde vést bez médií a propagandy. Každý, kdo připravuje válku si musí uvědomit, jak důležitou roli v ní budou hrát média,” říká v úvodu dokumentárního filmu Control Room Samir Khader. Dokument americké režisérky Jehane Noujaim se právě rolí médií v americko-iráckém konfliktu zabývá a nabízí divákovi alternativní mediální obraz událostí, než ten, který prezentovala americká, ale i další západní média.
“Já osobně jsem přesvědčen, že hlavní úkol Al-Jazeery je osvětový. Ukázat Arabům to, čemu se říká demokracie. Je to respekt k jinému názoru, svobodná diskuse. Snažit se o uvolnění těch strnulých společenských systémů,” říká Khader. Vizi vytvářet kvalitní žurnalistiku demokratického střihu potvrzuje o několik scén později, kdy bazíruje na dodržování zásad objektivity. V záběru ho vidíme rozčileně kárat svého podřízeného za to, že do zpravodajství přizval příliš názorově vyhraněného politického komentátora. Ten by byl podle Khadera vhodným hostem diskusního pořadu, nikoli živé zpravodajské relace, ve které bylo zapotřebí objektivně zhodnotit obě strany konfliktu.
Přes veškerou snahu o objektivitu však Al-Jazeera během války čelila ze strany Americké reprezentace obvinění za šíření protiamerické nálady a podněcování povstání. A to například proto, že po zahájení bombardování Iráku americkými jednotkami odvysílala záběry mrtvých civilistů. Ve filmu pak vidíme záběry z tiskové konference americké armády, na které zazní, že za veškeré civilní oběti je zodpovědný íránský režim, který používá své občany jako živé terče. Záběr na několik desítek zahraničních reportérů usazených v několika řadách daleko od centra bojů, pasivně si zapisujících prohlášení americké armády vyvolávají v divákovi pochybnosti o věrohodnosti jejich práce a samotném tvrzení americké armády. “Chtěli jsme ukázat, že každá válka má své lidské oběti. Právě na to jsme se zaměřili,” vysvětlují novináři Al-Jazeery v další scéně, jak záběry mrtvých iráčanů vznikly, “natočili jsme to a odvysílali,” dodávají.
Propaganda, nacionalismus i otevřenost
V jiném záběru mohou pozorní diváci postřehnout detail, který nutí k zamyšlení. Tehdejší americký ministr zahraničních věcí Donald Rumsfeld v něm práci Al-Jazeery označuje za propagandu a nabádá k šíření pravdy. V záběru je mezi mikrofony různých redakcí vidět i ten s logem arabské televize a dolním levém rohu videozáznamu je logo Al-Jazeery, které prozrazuje, že televize toto prohlášení i sama odvysílala. “Al-Jazeera je k nám kritická, ale zároveň otevřená. Dává nám v diskuzích prostor vysvětlit své stanovisko,” hodnotí ve filmu práci Al-Jazeery mluvčí amerického Ministerstva zahraničí v jiné části dokumentu.
“Byl jsem v živém vysílání Al-Jazeery a dávali mi tam velmi nepříjemné otázky. Jsou zaujetí ve prospěch Saddámova režimu,” říká ve filmu americký plukovník pro strategickou komunikaci Josh Rushing, ”když se dívám na Al-Jazeeru, dopředu vím, co odvysílají a co vysílat nebudou. Jejich vysílání podporuje arabský nacionalismus. Stejné jako Fox News podporuje americký nacionalismus.”
Nebyly to ale jen těla mrtvých iráckých civilistů, které vzbudily silné emoce. Ještě citlivěji reagovala americká veřejnost na záznamy zajatých amerických vojáků a zveřejnění několika mrtvých těl členů americké armády. Al-Jazeera čelila velkému tlaku, aby reportáže nezveřejňovala, protože reportéři nemohou být ve své situaci objektivní. “Objektivita je přelud, pokud by existovala emoční neutralita, vítali by všichni stejné informace stejně,” reagovala v dokumentu manažerka Al-Jazeery Joanne Tucker. “Pokud jste Američan a vidíte mrtvé americké vojáky, zasáhne vás to a je to pochopitelné,” dodává.